Výstup na Kilimandžáro

Hlavní cíl: Kilimandžáro
Sopečný masiv Kilimanjaro nebo také „Kili“, jak ho nazývají místní obyvatelé, dosahuje výšky 5895 m n. m. V překladu znamená název hory „svoboda“. Kilimanjaro má tři hlavní kuželovité vrcholy a několik menších vrcholů sopečného původu. Na východě se nachází Mavenzi (5 270 m), na západě leží Šira (4000 m) a uprostřed je Kibo s nejvyšším vrcholem Uhuru peak (5895 m), jenž je nejvyšším bodem Afriky a byl také hlavním cílem naší výpravy v Tanzanii.

Pro výstup jsme zvolili těžší variantu Machame rout, kterou je možné se dostat na vrchol a zpátky za 6 dní. Je sice o něco náročnější, ale zato zde nepotkáváte ostatní lidi, kteří se derou na vrchol. Zvládli jsme nakonec celý výstup o jeden den rychleji, protože jsme byli aklimatizovaní z italských Dolomitů. Najali jsme si  nosiče a průvodce a cesta mohla začít. Nosiči jsou zde nutností, nejen pro náročnost, ale hlavně jako umělá zaměstnanost a zdroj přijmů od bílých. Nejvyší hora Afriky také není žádná levná záležitost, výšlap na osobu se pohybuje okolo 1000 dolarů.

První den jsme se dostali do výšky 3 000 m Machame camp, kde jsme ještě stanovali mezi zelení, dále pak už jen na šutrech a suti. Tedy samotné převýšení bylo 1 300 m. Druhý den jsme vystoupali do výšky  3 840 m. Shira camp. Další den jsme večer usínali ve výšce 3 950 m. Sice jsme přešli aklimatizační hřeben ve 4 600 m, ale pak nastalo klesání. Poslední tábor před cílem byl ve výšce 4 600 m. Barafu camp. Pak už jen Kibo!

K samotnému vrcholu jsme se vypravili o půlnoci. Byla to namáhavá cesta, hlavně kvůli vysoké nadmořské výšce. Celou dobu mrholilo, byla tma a cítili jsme únavu, přesto jsme šlapali výš a jediné, co jsme sledovali, byly paty parťáka před námi. O půl šesté ráno jsme se konečně rozhlédli z vrcholu. Ještě nesvítalo a stále mrholilo, proto jsme ani na svítání nečekali a vrátili se zpět do posledního tábora. Sice vyčerpaní, ale s vítězným pocitem. Únava nás zmohla, a tak jsme ještě na hodinku a půl zalezli do stanů a odpočívali jsme.

Následný sestup až do výšky 2 100 m, kde je zároveň vstupní brána na Kili, byl velice náročný a zdlouhavý. Cesta nejdříve ubíhala rychle, ale pak se stala téměř nekonečnou, protože to, co jsme vylezli za několik dní, jsme teď seběhli za jeden. Po desetihodinovém sestupu jsme byli úplně vyčerpaní, téměř neschopní chodit, ale šťastní. Po dokončení Karlovi slezly dva nebo tři nehty na nohou, jinak se vše obešlo bez větších problémů. Závěrečnou oslavu ve městě Moshi jsme si nemohli nechat ujít. Ráno jsme posnídali na balkónu našeho penzionu a pohledem na vstávající Kili jsme se s tímto velikánem rozloučili.